Několik málo minut po půlnoci nastává letní slunovrat. Slunce přechází ze znamení Blížence do Raka. Dochází k prohození polarit, končí dlouhý kosmický nádech Země a začíná výdech. V ten kraťoučký moment slunovratu je tu přepólování a zadržení dechu. V ten čas můžeme cítit tep Země a času. Nejlépe tak porozumíme, ať už v situacích, jimiž budeme procházet, nebo v událostech, jak je budeme prožívat, tomu, jací jsme.
Jsme na vrcholu a také též vrcholí, kulminují a jsou nejvíce zjevné a nejsnáze vidět a poznat procesy v nás a kolem nás. Skryté je vyzdviženo, potlačené projeveno a neznámé lze poznat.
Slunovrat je svátkem Slunce, naší životodárné hvězdy, ale také našeho já, které se chce svobodně a volně projevovat, tvořivě činit a být. Slunovrat je dobou očisty, která je důležitá pro průchod do druhé poloviny roku. Očistit se podle tradice můžeme především ohněm a vodou. Hledejme tedy čisté city, čistotu v úmyslech (představuje vodu). Směřujme k čistotě konání a realizace (oheň).
V momentě přépólování vrcholí i aktivita kolem nás a ve světě vůbec. Komunikace je silná, možná i zmatená, všesměrná a v některých případech už samoúčelná. Zjistíme to sami, pokud poněkud poodstoupíme od situací. Vlastně bylo řečeno vše. Tak, jak končí čas Blíženců a Slunce vstupuje do Raka, mělo být vše vyladěno, propojeno, zahrnuto. Dál budou hovořit city, dál už je potřeba dát najevo to, co vnímáme, čím žijeme. Radost, láska, vděk, otevřenost … už o tom není potřeba hovořit, je žádoucí v souladu s duchem doby dát najevo.
Přichází čas Raka, doba, ve které dostane dost prostoru naše nitro, intimita, hloubka prožitků. Nenadarmo pomalu začínají velké prázdniny. Stejné prázdniny dostane i naše duše unavená stereotypy všedního života. Zatouží po setkáních mimo prostor čas. Začne vyhldávat ty, kteří jsou jí blízcí bez ohledu na prostor a vzdálenosti v něm.
Milé a milí, nastává slavný a velký čas slunovratu, svátek duše, která se osvobozuje od povinností tak, aby si v lehkosti radostí našla (staro)nové úkoly. Duše, která se na chvíli může vynořit nad hladinu oceánu každodennosti, aby se rozhlédla po hvězdách nad hladinou a našla si tu správnou orientaci. Čím jiným by slunovratový okamžik byl než momentem zorientování se, najití nových směrů, odpojení od toho přežitého a najití toho, co nás bude rozvíjet dál. Omyjme se, očištěme se ohněm. Vše dobré!
Autor textu. Ondřej Habr