Vzdělání, které v minulosti převládalo, je nedostatečné, neúplné, povrchní. Vytváří pouze jedince, kteří se dokážou uživit, ale nedává jim žádný vhled do života jako takového. Není jen nekompletní, je také škodlivé - protože je založené na soutěžení. Jakýkoli typ soutěžení je prosáklý násilím a vytváří nemilující lidi. Všechna jejich snaha o to, aby byli úspěšnými - jménem, slávou, všemi druhy ambicí. Zjevně pak musí bojovat a dostávat se kvůli nim do konfliktu. To ničí jejich radosti a přátelskost. Zdá se, že každý bojuje proti světu. Vzdělání bylo až dodnes orientováno na úspěch: není důležité, co se učíš, ale zkoušky, které přijdou o rok nebo dva později. Proto je budoucnost důležitá - důležitější než přítomnost. Přítomnost je kladena na oltář budoucnosti. A to se stává samotným stylem života, vždy obětujete okamžik pro něco, co není přítomno. V životě to vytváří nesmírnou prázdnotu. V mé vizi bude mít vzdělání pět aspektů. Předtím, než se do těchto aspektů pustím, musím podotknout několik věcí. Jedna je ta, že by součástí vzdělání neměl být žádný druh zkoušení, ale každodenní pozorování učiteli, hodinu co hodinu. Jejich poznatky shromážděné během roku rozhodnou o tom, jestli budete pokračovat, nebo zda zůstanete trochu déle ve stejném ročníku. Nikdo nepropadne, nikdo neprojde - je to pouze tak, že pár lidí je rychlejších a pár lidí je trochu líných. Idea neúspěchu vytváří hlubokou ránu méněcennosti a idea úspěchu zase vytváří jiný druh nemoci, nemoc nadřazenosti.
Nikdo není ani méněcenný ani nadřazený. Člověk je sám sebou, jedinečný. Zkoušky proto nebudou existovat. To změní celou perspektivu budoucnost - přítomnost. Rozhodující bude, co děláte v tomto okamžiku, ne pět otázek na konci dvouletého období. Z toho tisíce věcí, které zvládnete během oněch dvou let, bude každá rozhodující, takže vzdělání nebude orientováno na zkoušky. V minulosti byl učitel nesmírně významný, protože věděl, že prošel všemi zkouškami, že nashromáždil vědomosti.
Situace se však změnila - a to je jeden z problémů. Situace se mění, ale naše reakce zůstávají staré. Dnes je exploze vědomostí tak obrovská, tak nesmírná a rychlá, že nemůžete napsat velkou knihu o žádném vědeckém předmětu, protože ve chvíli, kdy je ta kniha hotová, bude už zastaralá. Nová fakta a objevy z ní udělají bezvýznamnost. Věda musí dnes záviset na článcích, časopisech, ne na knihách. Učitel dosáhl vzdělání před třiceti lety. Během těchto třiceti let se všechno změnilo, ale on stále opakuje to, co se naučil. Je zastaralý a totéž dělá ze svých studentů. V mé vizi proto nemá stará idea učitele co dělat. Namísto učitelů budou průvodci a musíte rozumět tomu rozdílu: průvodce vám řekne, kde v knihovně můžete najít nejnovější informace o určitém předmětu. Učení by se nemělo dít zastaralým způsobem, protože televize to zvládne daleko lépe, dokáže zprostředkovat informace bez nejmenších problémů. Učitel žádá pozornost vašich uší, televize vašich očí a dopad v tom druhém případě je daleko větší, protože oči absorbují osmdesát procent vašich životních situací - oči jsou nejživější z vašich smyslů. Když něco spatříte, nemusíte se to učit, kdežto když něco posloucháte, musíte se to naučit zpaměti. Téměř devadesát pět procent vyučování by se mohlo dít prostřednictvím televize a na otázky by mohli studenti odpovídat přes počítač. Učitel by měl být jen průvodce, který vám ukáže ten správný program, jak používat počítač nebo jak najít nejnovější knihu. Jeho funkce by byla úplně jiná. Nesděluje vám vědomosti, ale upozorňuje na současné nejnovější poznatky. Je jen průvodce.
Pomocí těchto úvah dělím vzdělání do pěti oblastí.První je informační, jako je historie, geografie a mnoho dalších předmětů, se kterými je možno vypořádat se pomocí televize a počítače. Druhá část by měla být vědecká. Vědecké poznatky mohou být zprostředkovány televizí a také počítačem, ale jelikož jsou komplikovanější, je také více zapotřebí průvodce. Do první oblasti spadají i jazyky. Každá osoba na světě by měla umět nejméně dva jazyky, první je její rodný jazyk a druhý je angličtina jako mezinárodní prostředek komunikace. Jazyky by se mohly také vyučovat přesněji pomocí televize - akcent, gramatika, všemu by se dalo naučit přesněji než pomocí jednotlivých učitelů. Ve světě můžeme vytvořit atmosféru bratrství: jazyk lidi spojuje, ale také je rozděluje.
V současnosti neexistuje mezinárodní jazyk. Je to kvůli našim předsudkům. Angličtina se k tomu perfektně hodí, protože ji na světě zná spousta lidí - přestože to není jazyk, kterým by mluvila většina. Z populačního hlediska je první španělština. Španělská populace je koncentrovaná, není rozprostřená po celém světě. Druhá je čínština, a ta je ještě koncentrovanější, jen v Číně. Co se týče čísel, těmito jazyky mluví nejvíce lidí. Otázkou ovšem není počet, ale rozšířenost. Angličtina je nejrozšířenější jazyk a lidé by se měli vzdát předsudků - měli by se podívat na realitu. Vyskytlo se několik snah vytvořit jazyky, aby se předešlo předsudkům - španělsky mluvící lidé mohou říct, že jejich jazyk by měl být mezinárodním jazykem, protože jím mluví více lidí než jakýmkoli jiným jazykem. Abychom se vyhnuli těmto sporům, byly vytvořeny jazyky jako esperanto. Ale žádný uměle vytvořený jazyk nemůže fungovat.
Existuje několik věcí, které nemohou být stvořeny, protože musí vyrůst. Jazyk je plod několika tisíc let. Esperanto se zdá být tak umělé, že zklamaly všechny pokusy s ním. Je však absolutně nutné vytvořit dva jazyky - první, mateřský jazyk, protože existují pocity a nuance, které dokážete vyjádřit jen v rodném jazyce. Jeden z mých profesorů, S. K. Saxena, byl cestovatel a byl profesor filozofie na mnoha univerzitách. Říkával, že v cizím jazyce jste schopni čehokoliv, ale když dojde na boj nebo lásku, cítíte, že nejste upřímní a ve svých pocitech v souladu pravdou. Takže pro své pocity a upřímnost, se váš mateřský jazyk, který nasáváte s mateřským mlékem, stává částí vašich kostí a morku. Ale to není dost - vytváří to malou skupinu lidí a z ostatních dělá cizince. Jeden mezinárodní jazyk je absolutně nepostradatelný jako základ pro jeden svět, jedno lidství. Pro každého by tak měly být dva jazyky absolutně nutné. To bude v první oblasti. Druhá oblast je zkoumání vědeckých předmětů, což je nesmírně důležité, protože věda vytváří polovinu reality, vnější reality.
A třetí bude to, co chybí v každodenním vzdělávání, umění žití. Lidé berou jako samozřejmost, že ví, co je láska. Oni nevědí… a v okamžiku, kdy pochopí, už je pozdě. Mělo by se pomáhat každému dítěti, aby dokázalo transformovat svůj hněv, nenávist a žárlivost do lásky. Důležitou částí třetí oblasti by měl být také smysl pro humor. Naše takzvané vzdělání vychovává smutné a vážné lidi. Jestliže jednu třetinu svého života promrháte smutní a vážní na univerzitě, zakoření to ve vás a vy zapomenete jazyk smíchu - a člověk, který zapomněl jazyk smíchu, zapomněl většinu života.
Takže láska, smích a obeznámenost s životem a jeho zázraky, jeho mystérii… ptáci zpívající ve stromech by neměli být přeslechnuti. Stromy a květiny a hvězdy by měly mít spojení s vaším srdcem. Východ a západ slunce nebudou jen vnější věci, měly by být také něčím vnitřním. Úcta k životu by měla být podstatou třetí oblasti. Lidé jsou k životu tak neuctiví. Pokračují v zabíjení zvířat, aby je mohli jíst - nazývají to "hra". A když je sežere zvíře, pak to nazývají kalamita! Zvláštní. Ve hře by měly mít obě strany stejnou příležitost. Zvířata jsou beze zbraní a vy máte pušky a šípy. Asi jste nepomysleli na to, proč byly vynalezeny šípy a pušky - proto, abyste mohli zabít zvíře z velké vzdálenosti, přiblížit se je přece nebezpečné. Jaký druh hry se tu hraje? Ubohé zvíře, bezbranné proti vašim kulkám…
Není to otázka zabíjení zvířat, je to otázka neúcty k životu, protože vše, co potřebujete, je k dispozici pomocí výživných náhražek nebo pomocí jiných vědeckých metod. Všechny vaše potřeby mohou být uspokojeny, nemusí být zabito žádné zvíře. Osoba, která zabíjí zvířata, má někdo hluboko v sobě schopnost zabít bez obtíží i lidskou bytost - protože jaký je rozdíl? Měla by se vyučovat velká úcta k životu, protože život je Bůh, neexistuje jiný Bůh než život sám a radost a smích a smysl pro humor, stručně řečeno - tancující duše.
Čtvrtá oblast by měla zahrnovat umění a kreativitu: malování, hudbu, řemesla, hrnčířství, stavění domů, cokoliv kreativního. Všechny oblasti kreativity by měly být dovoleny, studenti by si mohli vybrat. Jen několik věcí by mělo být povinných - například mezinárodní jazyk by měl být povinný, rozvoj určité schopnosti umět si vydělat na živobytí by měl být povinný, kreativní umění by mělo být povinné. Můžete si vybrat z celé palety kreativního umění, protože dokud se člověk nenaučí, jak tvořit, nikdy se nestane součástí existence, která je neustále kreativní. Svou tvořivostí se člověk stane božský, kreativita je jediná modlitba.
Pátá oblast by měla zahrnovat umění umírat. V této páté oblasti budou všechny meditace, abyste poznali, že smrt není, abyste si uvědomili nekonečný vnitřní život ve vás. Toto by měl být absolutní základ, protože každý musí umřít, nikdo se tomu nevyhne. A pod velkým deštníkem meditace vám mohou být představeny zen, tao, jóga, chasidismus a všechny možnosti, které existují, ale které vzdělání nebralo v potaz. V této páté oblasti by vám měla být představena bojová umění jako aikido, jiu-jitsu, judo - umění sebeobrany bez zbraní - a nejen sebeobrany, ale také zároveň meditace. Budeme mít plné vzdělání, celistvé vzdělání. Všechno, co je zásadní, by mělo být povinné, a vše, co není, by mělo být volitelné.
Člověk by si mohl vybrat z možností, kterých by byla spousta. A jakmile jsou splněny základy, pak se musíte naučit něco, co se vám líbí. Hudba, tanec, malování - musíte znát něco, abyste se mohli vydat dovnitř, poznat sami sebe. Všechno se to dá udělat bez problémů a velmi lehce. Sám jsem byl profesor, ale opustil jsem univerzitu bez oznámení. Říkal jsem: toto není vzdělávání, ale naprostá tupost, neučíte nic zásadního. Avšak toto bezvýznamné vzdělávání převládá na celém světě. V takovém smyslu je vzdělaný téměř každý, dokonce i ti, kteří vlastní významné diplomy, jsou nevzdělaní v širších oblastech života. Několik lidí je víc nevzdělaných, několik méně - ale všichni jsou nevzdělaní. Avšak najít vzdělaného člověka je nemožné, protože celistvé vzdělání nikde neexistuje.
-
Text je úryvek z knihy:
Osho - Změna hýbá světem - Osho v hlavních rysech naznačuje změny, které považuje za kritické pro budoucí vývoj, a hlavně pak pro šťastnou budoucnost, která je v dosahu nás všech. Významný guru 20. století nabízí jedinečný pohled na změnu: odkud musí přijít, aby byla účinná, proč naše snahy přivodit změnu v minulosti selhaly a jaký odpor můžeme očekávat od těch, kteří mají zájem na zachování status quo. Předestírá řadu návrhů praktických kroků, které musíme učinit, pokud chceme opravdu začít léčit rány této planety a postavit nové základy ke stvoření ráje na planetě Zemi.
http://www.2012rok.sk/