Slova ujištění
Strach je připomínkou, že se máme
zhluboka nadechnout a soustředit se
na přítomný okamžik, kde nás vždy
podporuje láska Vesmíru.
Když si začínám uvědomovat návyky
své mysli, mohu se zhluboka nadechnout,
když se nemohu pohnout z místa,
a čerpat z tvořivosti přítomného okamžiku.
Mohu přistupovat ke svému životu
jako k meditaci, soustředit se na dech
a uklidnit se.
Skrze odpuštění se mohu spojit se svou vnitřní září,
se semenem klidu a svobody ve svém srdci.
Když odpouštím, získávám klid mysli.
Mohu být zářivým středem lásky,
který povzbuzuje, místo aby odsuzoval a omezoval.
Pružnost a ochota uvolnit se mi pomáhají
stát se klidnější, tvořivější, silnější a láskyplnější.
Mé tělo se cítí relaxovanější,
když přijímám jak světlo, tak stín,
a dovedu obsáhnout paradoxy života.
Nejvyšší vizí mého života je otevřít své srdce,
abych mohla dávat a přijímat lásku.
Nezávisle na okolnostech vím,
že jsem naprosto a navždy v bezpečí.
Na všechny situace mohu reagovat z bezpečí svého Vyššího já,
aniž mě malicherné rušivé vlivy připraví o mou vyrovnanost.
Každý, s kým se setkám,
mě může naučit něco důležitého.
Vážím si všech vztahů, zejména vztahů obtížných,
neboť ty mě učí, jak dávat a přijímat lásku.
Vděčnost je přirozeným projevem Vyššího já,
které mě přivádí do přítomnosti.
Jsem vděčna za všechno,
co mohu použít k posílení růstu své duše.
Když si uvědomíme, jak je život cenný,
cítím se opravdu živá a vděčná.
Ježto budu sklízet, co zaseji,
nechť je každý můj čin semenem pohody a soucitu - pro dobro mé i všech ostatních.
Probouzející se duch směřuje spíš k autentičnosti
než k dokonalosti. Jsem, kdo jsem.
Pomoc je vždy dostupná od viditelných i neviditelných světů.
Je na mně, abych požádala o to, co potřebuji,
a uvědomila si, že odpovědi přicházejí neočekávanými způsoby.
Když si udělám čas na meditaci, modlitbu a rekreaci,
všechno mi jde snadněji a lépe.
Z knihy Joan Borysenko - "Kapsa zázraků"