Jak to mám udělat?

Poslední dobou se ke mně opět dostávají dotazy související s tím, jak se posunout, jak uchopit ty, které návody na to, abych se dostal/a do Světla, k sobě, nebo do svého srdce.

A tak zaznívá častý a prostý dotaz: "A jak to vlastně mám udělat?".

Když jsem před lety četla knihy, louskala návody, navštěvovala různé semináře, všude byly občas sdělovány jasksi neuchopitelné věty, které ve mně vytvářely docela zmatek. Samozřejmě se mnohé týkalo toho, co se dělá a nedělá. Co se smí a nesmí. Co ano a co ne. A tak jsem se pohybovala v mantinelech omezení s tím, že jsem úzkostlivě dělala to, co je správné a nedělala, co se dělat nemá. Vycucávala jsem z knih různé druhy návodů na meditace, nebo na to, jak hovořit s Anděly, nebo jak udělat to, či ono, abych byla konečně "tam". Pracovala jsem s afirmacemi a prostě vším, co ke mně přišlo a jedno vedle druhého jsem testovala a zkoušela. A v určité chvíli jsme si uvědomila, že je to jenom hra na Lásku.

Samozřejmě, že vše mělo svůj smysl a určitě nemalý. Řekla bych ale, že největším kamenem úrazu, který se mi pořád jako bumerang vracel zpátky se objevil v momentě, kdy jsem intenzivně pracovala s pozitivními afirmacemi. A tam mi mnohé docvaklo. Vůbec to neznamená, že jsou tyto afirmace nějak škodlivé, nebo nevhodné. Jde spíše o to, že v momentě, kdy chci myslet pozitivně, to většina z nás chce za tím účelem, aby byly odehnány negativní myšlenky. A to protože jsou špatné, nevhodně, neslušné, odsouzeníhodné atd. atd. A tady to právě je. Co odmítám, nechci, odháním, zlobím se na to, nebo cítím k tomu odpor, tak to velice výživně krmím a držím mnohem více při životě, než kdy předtím.

Podobné je to s tím, že se někde říká, že je potřeba mít pozitivní očekávání, mít harmonické a láskyplné myšlenky. Prostě tvořit si jen pozitivní, protože co si stvořím, to se mi vrátí zpět atd. atd. Tohle je samozřejmě svým způsobem pravda, ale pozor. Opět můžu být energeticky u toho, že odmítám to negativní a nechci to. Zlobí mně, že mám mysl plnou pochybností a neklidu a že ji nejde uklidnit. A tak vzniká v přítomném okamžiku váš vlastní odpor ke své mysli a zlost, že takto to nechcete a že chcete myslet pozitivně, protože když to tak nebude, stvořím si něco špatného a bude to zase v háji :o).

Protože ta neklidná mysl, to jste vy. Ona je vaše, ty myšlenky, které se k vám neustále vrací, patří vám a když je budete odmítat a odhánět, bude jich ještě více. To je jako kdyby jste odháněli malé dítě, protože křičí. Většina dětí, které jsou odmítány dávají svým rodičům naopak zabrat mnohem více a přitom by stačilo jenom je obejmout a dát jim lásku. Tak jako vaše myšlenky a vaše strachy čekají na lásku od vás.

A tak, chcte-li udělat skutečně posun, je potřeba v prvé řadě uvědomit si, co je ve vás.

Co vás nenechává klidným.

Co se ve vás honí?

Jaká tam jsou chtění, nebo odmítání?

Co na sobě nemáte rádi a před čím utíkáte a nechcete to vidět?

Zkuste si vzpomenout na dětství a podívat se na to, za co vás druzí neměli rádi. A s největší pravděpodobností je to to stejné, za co nemáte rádi sami sebe. Kupříkladu jste se chtěli moc zalíbit, toužili jste po tom, aby vás někdo měl rád a tak jste začali dělat to, co chce on. Začali jste sloužit, obětovali jste se druhým a na sebe zapomínáte. A když příjde čas, aby jste se krůček po krůčku vrátili sami k sobě, není to vůbec snadné a zlobíte se na sebe, že vám to nejde. Stejně tak, jako se zlobili na vás, když jste něco měli nějak udělat a ono vám to nešlo.

Nejde vůbec o to, být okamžitě v cíli. Nejde o to, aby jste teď hned po nějakém semináři, nebo po přečtení knihy dokázali propojit se světlem, nebo začali tvořit pozitivní energie. Tohle prosím berte jako motivaci. Nic víc. Ani to neberte jako cíl, ke kterému musíte co nejdříve dojít. Mnoho knih pojednává o tom, jak by to mělo být a my tam chceme být hned, protože je to krásné. Ano, je to krásné, ale když se k vám takováto informace dostane, v prvé řadě si uvědomte, že je to proces. Pozvolný proces ve kterém já nejprve musím přijmout sám sebe.Poznat se krůček po krůčku. Uvědomit si svá zranění a bolesti. Uvědomit si, za co se nemám rád, nebo se odsuzuji. Prvně musím všechny tyto své části uchopit, obejmout je a přestat je odmítat.

Není úplně snadné si přiznat mnoho "negativních"částí sebe sama. Ale čím pravdivější budete, tím více se bude vaše aurické pole prosvětlovat. Pokud se chci propojit se svým světlem, musím nejprve poznat svou tmu. Protože v okamžiku kdy své temné části pošlu lásku a přestanu ji nemít rád, stane se Světlem a to bude sílit a narůstat. Nelze násilím zklidnit svou mysl. Mysl je přirozeně akční, obzvlášť jsme-li s ní v boji. Je potřeba hlavince přestat naslouchat.

A to lze udělat jen tak, že budu kousek po kousku milovat své potlačené části, protože právě ony jsou tím neklidem a stresem, který mi nedovolí být "pozitivní a klidný". Až když je začnu milovat, stane se má mysl méně a méně přebujelou. To znamená, že i když bude stále povídat, já budu ten, kdo si s ní to kafíčko s brebentěním bude dávat méně a méně často. A následně bude mé energetické pole zářit více a více a pak povede má cesta z mysli do mého srdce ladně, pozvolna a s lehkostí. A zde začnu žít častěji a častěji. A to bez boje, chtění a tlaku.

A tak chcete-li, aby jste se cítili lépě a lépe. Nasměrujte svou pozornost na sebe sama. Ne na to, kde chci dojít. Ne na to, co chci, aby bylo jinak. Ale na to, kde jste a čím jste právě teď.

Hrajte si se svými pocity, obejměte své úzkosti a přestaňte před nimi utíkat. A jakmile je obejmete a provětlíte svou láskou, nebo aspoň tím, že vám přestanou vadit, pak usedněte a vezměte nejakou afirmaci a nalaďte se na její hezké energie. Prostě a jednoduše dělejte vše tak, aby to bylo v rovnováze. Pozitivní i negativní. Obojí je v pořádku. Obojí zde patří. Tak jako den a noc.

A to je základ všeho. Nic neodmítejte, všechno berte jako součást poznání a hrajte si s tím.

Nechtějte být ještě dnes v cíli. Buďte plně v tomto životě. Tam, kde jste právě teď a tím uděláte kvantový skok. Let do vašeho srdce bude přímý a jasný.

A u toho všeho nezpomeňte na svůj dech. Dlouhý, poklidný a vědomý. Dech je pulsem vašeho života. Vypovídá o vás velmi mnoho. Věnujte mu pozornost, vnímejte ho, buďte jím a propojte se. Tak vstoupíte dalším možným způsobem do svého nitra. Ztiší se energie vašeho světa a sladíte se s tím, kdo jste zase o kousek pevněji.

A tak ještě jednou opakuji: "Mějte trpělivost sami se sebou, nespěchejte, ale buďte z lásky k sobě pilní. A to tím, že se budete více věnovat sami sobě, a budete dělat to, co vás těší a cítíte si v tom hezky. Už to je samo o sobě meditací a pozitivním tvořením. Když konáte, co vás baví-meditujete a tvoříte světlo a stáváte se jím."

S láskou, požehnámím a přáním krásných zimních dní,

Vlaďka