Ztraceni v duchovnu

při dnešním lehkém předvánočním úklidu, tedy přesněji řečeno...při standartním úklidu, jen v předvánoční čas ke mně přišla tato slova, jež zazněla před několika desetiletími z úst pana Wericha:

A přesně tohle mně provází posledních měsíců jako odezva na to, co se okolo mně odehrává.

Před pár lety jsem, jako většina z vás prošla jakýmsi procesem "vykopnutí" ze starého světa. A jak to tak bývá když odejdeme odněkud, jdeme vždy někam. A ocitla jsem se ve světě "duchovna". Období hledání, hltání knih, období, které jsem vnímala jako veliké "wow".

Prošlo několik let a já si uvědomila, že to byla nádherná zkušenost, úžasné poznání, ale také období hledání s blouděním. Ale vše je vždy přesně tak jak má. Je to cesta, je to proces. Ale tak jako v minulém, řekněme, neprobuzeném životě, je potřeba zůstat s otevřenýma očima a neuvíznout ani zde. Protože ztratit se dá kdekoliv.

Mnoho mých klientů se dostalo v tomto období hledání do zvláštního úseku. Nazvala bych ho strachem z "duchovna", ale vlastně přesněji řečeno strachem ze sebe sama. Strachem z činů a konání. Ač se všude říká a píše, že jste svobodní, máte svobodnou vůli a že je vše na nás a v našich rukou. Je pak docela k pozastavení, když vzápětí jsou sdíleny věty ve smyslu tohle se má a tohle ne. Takto ano, ale tohle už správně není. Můžeš...ale. Prostě hranice omezení a dogmata se na nás sypou i zde a strach, který byl tak odsuzován u církve se najednou objevuje i v těchto zdánlivě světelných zdrojích. Ale jak už jsem zmínila, vše má svůj smysl a je vždy a za všech okolností k nám přitáhnuto, protože si o to svým vnitřním nastavením "říkáme" :o).

Nicméně pamatujte, že pravdou je, že jste naprosto svobodní, že nic nikdy není špatně. A že skutečně mohu naprosto cokoliv. A protože tohle vnímám v tyto dny jako slepou uličku, cítím, že je potřeba sdělit i to, že kdyby, jste se rozhodli udělat jakýkoliv krok, máte na něho naprosté právo a nebudete nikdy a ničím souzeni. Jediným soudcem jsme si my sami. A tak, chystáte-li udělat nějaké kroky, či změny, zbavte se vždy pocitu viny, pocitu hříchu (hřích je jen jakési přesvědčení, že jdu špatně). Oprostěte se od strachu z chyb. Pak ať uděláte cokoliv, budete vědět, že to tak mělo být a mělo to obrovský smysl.

Pokud něco vykonáte, věřte, že se to přesně tak mělo stát a nevracejte se k tomu zpět. Důvěřujte energiím ve vás a okolo vás. Dělejte vše tak, jak cítíte, nepotlačujte v sobě vůbec nic. Právě v tyto dny vše potlačené vyplouvá na povrch a bouchá ze všech stran našeho bytí. Je to pravda v nás, která se tlačí na povrch. A tak zkuste krůček po krůčku být pravdiví k sobě.

Nic si nenamlouvejte a nic neschovávejte. Jedině bez potlačování sebe sama může dojít k rovnováze uvnitř vás samotných.

Nezapomínejte také na to, že nejen druzí jsou zrcadlem nám, ale také my jsme zrcadlem jim a že vše, co v danou chvíli učiníte, se stát mělo, právě proto, že i jejich energetické pole-jejich nastavení Vás vedlo k takovému konání. Ale mějte na paměti, pokud vás uvnitř cokoliv bolí, je to zde k tomu, abyste porozuměli svým zraněním a ta si zpracovali. S láskou je objali, přijali a láskou prosvětlili. Tedy, abyste byli sami sebou. A přestali předstírat, skrývat a v sobě potlačovat hloubku svých emocí.

A tak se staňte jimi a dovolte si cokoliv....Opusťte dogmata a morálku. Zapomeňte na příkazy a pravidla. Toho už bylo dost.

Roztáhněte svá křídla a nebojte se žít nebezpečně. Odvaha je to, co se cení. Udělat i "pidi" krok do neznáma, překonat svá omezení a své vnitřní hranice, to jsou dveře ke skutečnému životu.

Objímám vás a přeji nádherné dny předvánoční.

Přeji, aby ve vás explodovala odvaha a svoboda a stali se tím, čím skutečně JSTE:

S láskou a úctou na věky

Vlaďka