Dnešní: "Nadechni se"

Krásný den přeji do všech stran a posílám pozdravení ke každému z vás.

Dnes mám potřebu na chvíli usednout a snést pár slov k vašim srdcím.

Vím, že mnoho už bylo napsáno a mnoho řečeno. Spousta slov sdělených a sdílených a já cítím, že není potřeba stále se opakovat. Jen bych ráda podtrhla pár záležitostí, které se v tyto dny objevují a s již větší lehkostí tukají na dveře, ale stále o sobě dávají vědět.

Prvním tématem je přijetí.

Velice silné a hodně mocné téma, na kterém všechny naše proměny a změny padají a stojí.

Pokud chcete, aby se něco ve vašem životě pohnulo kupředu, je skutečně absolutně potřeba přijmout vše stávající.

Přijmout, znamená mít to rád, nebránit se tomu, nevzdorovat a necítit odpor. Řekla bych, že mnohdy stačí jen si sednout a naladit se na to, prodýchat, co mi vadí a hezky to v dechu rozmělnit, zjemnit...rozdýchat to a uchopit to takové, jaké to je. Opustit všechny představy a touhy a vzít to naprosto se vším. Říci si "Je jak je" a s lehkostí mávnout rukou.

Hluboce vydechnout a pronést "Ok, přijímám to".

Jednou je to tady a tak "končím veškerý boj se sebou a mým životem a vyhlašuji mír všemu co je".

Hluboký nádech a výdech a díky za to......nádech a výdech :o).

Samozřejmě, pokud zůstávám v situaci, která se mi neustále vrací zpět a trpím v ní, protože mám stach udělat změnu, pak samozřejmě v určitém okamžiku je potřeba být bdělý a nepřijímat do konce života utrpení, obzvláště, pokud v něm jsem z důvodu pocitu své malosti, či strachu udělat krok vpřed (zde pak strach z budoucnosti). Pak je na místě zeptat se sebe sama, proč to takto mám a porozumět tomu, co mně zde, v této situaci drží.

Vnímejte hodně svůj dech. Má obrovskou moc rozpustit všechen váš tlak a napětí. On doslova řídí rychlost vašeho života. Pokud se ho naučíte vnímat a zpomalovat, pak bude pomalejší a rozvážnější každý váš čin, každý váš krok.

A takt zde opět kladu důraz na uvolnění, na meditaci. Pamatujte ale, že je téměř nemožné ztišit se, pokud vnímáte mnohé události ve svém životě jako utrpení, křivdu a jste-li plni strachu.

Nejdříve se svému strachu podívejte do očí a nahlédněte na něj jako na kus sebe sama. Snažte se porozumět tomu, čeho se vlastně bojíte. Proč se bojíte a na co se zlobíte. Snažte se zeptat sami sebe co vám na tom, či onom vadí a zde pracujte.

Je mnoho metod jak rozpustit a zjemnit tyto energie. Už jen uvědomění si a pochopení je velmi ozdravný proces. Přijetí a prodýchání taktéž. Prožití potlačených záležitostí, jejich vykřičení, vybouchání se do polštářů, vyvztekání se o samotě a projevení potlačených emocí je hluboce očišťující metoda.

Hrajte si se sebou, zkoušejte a najdete zaručeně způsob jak si pomoci. Nebo najdete někoho, kdo vás nasměruje.

Věřte, že Vesmír vždy pracuje pro vás a pošle pomoc, nebo vás s láskou nasměruje tam, či k tomu, co je právě pro vás ideální.

Zkoušejte a dělejte nové věci. Využijte pestrou škálu života.

Hledejte jednoduchost. Věřte, že cesta z temnoty ke světlu je svým způsobem velice prostá. Neříkám, že musí být jednoduchá, ale je velmi prostá.

Jediné, co je k tomu potřeba je vědomá pozornost. Buďte pozorovateli a snažte se jít od složitosti k jednoduchosti. Od rychlosti ke zpomalení a od hluku ke ztišení se.

A zde je právě onen druhý bod a tím jsem já sám a samota. Ne osamocení, ale samota. Samota je krásná a je ohromně mocná. Je velice transformační. A jak jsem již zmiňovala dříve, najděte si každý den čas na sebe. Vemte si kus ze dne jen pro sebe. Bez toho, aby s vámi byl kdokoliv. Bez toho, aby jste k něčemu nebo k někomu promlouvali. Snažte se jen usednout a vnímat svůj dech. Aspoň na pár minut. Jen já a nádech a výdech. Myšlenky mohou přicházet, nechejte je být a buďte jen pozorovateli. Nedejte mysli partnera ke komunikaci. Nereagujte na to, co vám předsouvá. K upovídanosti, je potřeba posluchače, aktivního a reagujícího. Vy se ale snažte být jen pasivní pozorovatel a když vám pozornost uteče k myšlenkám, nevadí. Až si to uvědomíte, jen se zase vraťte zpět k nádechu a výdechu. Zpočátku stačí jen pár minut. Nelámejte nic, ale pokuste se naučit se to. tak jak jste se jako malí naučili zavazovat si tkaničky u bot. Půjde to :o).

Tyto dva body vnímám jako základ k posunu od vnějšího světa k vnitřnímu, jako cestu do svého nitra. Nehleďte ale na cíl. na to, co bude poté, ale užívejte si tuto práci. Zpočátku se v tom nemusíte cítit pohodlně, ale pomůže vám porozumět sami sobě, naladit se více na sebe, na své emoce, reakce, na svá slova a projevy. Pomůže vám to vejít do svého středu, spojit se s ním a s tím, kdo jsem. A tato vědomá práce rozhýbe zamrzlá kolečka, pomůže vám povolit vlákna vzdoru a napětí, pomůže vám zkldinit energie vašeho světa a krok za krok změní váš život.

S láskou a požehnáním na vaši cestu,

Vlaďka

P.S: Dělejte každý den a čím dál častěji, (i kdyby to mělo být zpočátku jen na krátko) to, co vás opravdu baví a je vám v tom hezky. Ať už je to cokoliv, i kdyby to nemělo být nic a nebo všechno :o). A tímto zmnožíte v sobě a okolo sebe pocit radosti, který pak k sobě přitáhne sobě podobné situace a ty se budou množit a narůstat a bude jich ve vašem bytí jen a jen víc :o).