Zlatá dušička - 20.5.2014 - Cesta člověka

Obloha se rozsvěcuje. Láska přichází do lidských srdcí. Člověk jako bytost nevědomá zapomněl, že jeho podstata je nesmrtelná. Celé věky se učí a hledá to, co má přímo před očima. Ale k tomu, aby to uviděl, má ještě dlouhou cestu. Buduje stavby, které se opět kácí, neboť nemají pevné základy. Takto je to i s jeho vírou. Mnohdy věří nesmyslům, které mu navykládali jiní. A nakonec opět zemře v nevědomosti. Cítí strach ze smrti a nechápe, že odchází domů, že to, čeho by se měl bát, je ve skutečnosti zrození do tohoto světa. Do světa plného utrpení a bolesti, kterou si způsobuje on sám. Věčný koloběh, který ale přináší pochopení. Hledání Boha, něčeho, čeho by se mohl dotknout, co by mohl uchopit. A kterému se ještě ani nenaučil naslouchat, vnímat ve všech stvořeních vesmíru. Neboť jeho víra vede pouze tam, kam dosáhne jeho rozum. Teprve skrze bolest a utrpení je schopen odhrnout závěs a nahlédnout do jiného bytí, do jiné reality. Tento pohled však pro něho mnohdy může být zničující. Neboť často není schopen se s tímto vyrovnat. A opět hledá to, co nikdy neztratil. Čas mu přináší odpovědi, ale také mnohé další otázky, které často zůstanou nezodpovězeny po celý život. Únavná cesta, že? A kdyby vám toto někdo vyprávěl, byli byste překvapeni, že je ochoten vše podstupovat znovu a znovu, stále dokola. Neboť zasvěcený pohled může ukazovat, že takový člověk je blázen. Z pohledu duše je však zde nesmírný pokrok. Síla člověka pochází ze zdroje a je nevyčerpatelná. Prvním krokem k úspěchu je uvědomění si toho, co člověk dělá, proč to dělá a co ho k tomu vede. Prvním krokem je pochopení. Takové jsou životy člověka v tomto světě. Bláhové, ale přesto očistné a povzbuzující. Bolestné, ale přesto plné lásky. Ofrael.

http://zlata.dusicka.sweb.cz/