Duchovní život

Jsou lidé, kteří nemají žádný duchovní či náboženský život. Hovoří a přemýšlí o něm, ale nemají žádný duchovní život; ale jestliže nasloucháte jejich povídání, může vám připadat, že jsou zbožní. Duchovní život se netýká přemýšlení a mluvení - duchovní život se týká způsobu života. Buďto jím žijete, nebo jím nežijete. Je to způsob života, nikoli filosofie; nikoliv teorie o nejdůležitějších věcech, nýbrž hluboká spřízněnost s čímkoliv, co život je.

Jen sledujte svůj rozum - vidíte květinu a začnete o ní přemýšlet, začnete o ní mluvit - nežijete okamžikem. Květina rozevírá své okvětní listky - neskutečně nádherný úkaz, zázrak. Květina je zázrak, protože je živá. Vyrostla a vy jednoduše začnete přemýšlet, mluvit o ní, říkáte:"Jaká nádhera!" A propásnete její krásu, protože pokud je skutečně krásná, budete mlčet. Kdykoliv narazíte na něco ohromného, nacházíte se v tak záhadném okouzlení, takovém údivu, jak můžete mluvit? V takovém okamžiku je mluvení prostě pošetilé - něco vám uniká. Jednoduše mlčíte, pijete, jíte okamžik; dovolíte květině, aby se ve vás rozvinula. Dualita objekt-subjekt se nenápadně vytratí. Již nejste subjekt a květina již není objekt; hranice se setkávají a tají. Náhle se květina ocitne ve vás a vy se ocitnete v květině - neboť život je jeden. I vy jste květinou; vědomí je květ. Proto jej hinduisté odjakživa znázorňovali jako lotos: je to květ květiny. A květina je zároveň vědomí, je živá.

Setkejte se s květinou, nezačínejte s mluvením a přemýšlením. Tehdy víte, co je květina. Možná, že nejste schopni říct, co víte. Je to tak ohromné, zkušenost je tak ohromná, zatímco teorie vypadá tak úzkoprse. Tento bod je křižovatkou, kde se cesty filosofů a pravých duchovních lidí rozcházejí. Filosofové i nadále mluví a přemýšlí, ale duchovní lidé nadále prohlubují svou zkušenost.

A přijde okamžik, kdy se nadobro ztratí. Z filosofa nakonec zůstane jen ego, ale duchovní, zbožný člověk se jednoduše ztratí. Nemůžete ho najít, nevíte, kde je.