Láska a samota

Osamělost je negativní stav mysli. Samota je pozitivní.

Osamělost je stav mysli, v němž vám neustále schází někdo druhý. Samota je stav mysli, ve kterém zakoušíte ustavičnou radost sami od sebe. Osamělost je skličující. Samota je blažená. Osamělost je stále ustaraná, pořád ji něco chybí, po něčem prahne a dychtí. Samota je hluboké naplnění, jež nevychází ven, které je nesmírně spokojené, šťastné a oslavující. V osamělosti se nacházíte mimo střed. V samotě jste ve středu a zakořeněni. Samota je nádherná.

Osamělost je žebravá - všude okolo ní je jen žebrání a nic jiného. Není půvabná. Ve skutečnosti je ohavná.

Navážete-li vztah, pokud se cítíte osamělí, budete druhého člověka zneužívat. Stane se prostředkem, pomocí kterého budete dosahovat spokojenosti. Budete ho využívat a nikdo nemá rád, pokud ho někdo využívá, poněvadž nikdo neexistuje proto, aby se stal prostředkem pro někoho jiného. Nikdo neexistuje kvůli tomu, aby naplňoval očekávání někoho jiného - všichni existují výhradně proto, aby se stali sami sebou.

Kdykoliv tedy navážete vztah, poněvadž jste osamělí, je tento vztah odsouzen k záhubě. Je odsouzen k záhubě ještě předtím, než vůbec začal. Způsobí vám to jen více utrpení.

Zapamatujte si, že pokud vaše jednání vychází z osamělosti, zabřednete do vztahu s někým, kdo je ve stejné kaši, protože nikdo, kdo žije svoji samotu, k vám nebude přitahován. Budete se nacházet hluboko pod takovými lidmi.

Mohou s vámi soucítit, ale nemohou vás milovat. Vždy, když budete jednat podle své osamělosti, narazíte tedy na člověka stejného typu. Narazíte na svůj odraz. Setkají se dva žebráci, dva zkroušení lidé. A pamatujte si - setkají-li se dva nešťastní lidé, jejich neštěstí se pouze nesčítá, ale násobí. Vzájemně si vytvářejí daleko větší utrpení, než jaké by si vytvořili ve své osamocenosti.

Nejdříve se tedy naučte být sami.Nejprve se začněte radovat ze své společnosti, nejdříve se naučte milovat sami sebe. Staňte se autenticky šťastnými, že vám bude jedno, zda se s někým setkáte. Buďte naplněni, přetékejte radostí ze své samoty. Jestliže na vaše dveře nikdo nezaklepe, je to naprosto v pořádku - nic vám neschází. Nečekáte na nikoho, kdo by přišel a zaklepal na vaše dveře. Jste doma - pokud někdo přijde, dobře, je to krásné. Jestliže však nikdo nepřijde, je krásné a dobré i to.

Tedy teprve potom začnete navazovat vztahy. Pak je totiž budete navazovat jako mistři, ne jako žebráci. Budete do nich vstupovat jako císařové, nikolv jako chudáci.

Člověk, který žije ve své samotě, bude vždy přitahován jiným člověkem, jenž také svou samotu žije nádherně, ponevadž stejné se navzájem přitahuje. Setkají-li se dva mistři - mistři svých bytostí, své samoty - jejich štěstí se pouze nesečte, ale znásobí. Z jejich setkání se stane velkolepá oslava. Nezneužívají jeden druhého, sdílejí. Nevyužívají se navzájem. Je to přesně naopak - stanou se jedním a radují se z existence, která je obklopuje.

Dva osamělí lidé vždy čelí jeden druhému a bojují spolu. Dva lidé, již poznali samotu, stojí tváří tvář něčemu, co je oba přesahuje. Dva skuteční milenci jsou štěstí neustále otevřeni, ale nikdy o něm nepřemýšlejí, nikdy se je nesnaží nalézt. To je důvod, proč nejsou nikdy otrávení, protože štěstí nastane, až nastane. Vytvářejí pro něj podmínky - ve skutečnosti je to tak, že jste-li šťastni sami o sobě, jste již těmito podmínkami, a pokud je šťastný sám o sobě i ten druhý, i on je těmito podmínkami. A jestliže se tyto podmínky přiblíží, vzniknou ještě lepší podmínky. A v těchto lepších podmínkách se mnoho děje, ale nic není děláno.