Dva naprosto odlišné osudy, které spojila jedna válka. Ona původně finanční poradkyně, on kuchař žijící už 20 let na Kanárech.
Po ruském vpádu na Ukrajinu tam nezávisle na sobě přijeli pomáhat. Spojili se a společně v jednom autě vozili pomoc přímo do míst nejtvrdších bojů.
Teď už voják, říkejme mu třeba Tomáš, se ale při výjezdech na frontu rozhodl vyměnit volant za zbraň. "Rozhodnutí padlo asi tím, že když jsem zavážel klukům Čechům na linie nějaké medikamenty a jídlo, tak jsem se prostě díval a říkám si, tady je super parta, tady by se mi možná i líbilo, tak jsem se tak nějak i rozhodl no," popsal.
[chooze:article;value:491386]
Komplikací byla jeho vojenská nezkušenost. Po základním výcviku z něj chtěli udělat překladatele pro španělsky mluvící vojáky. "V té armádě se mluví ukrajinsky a já něco špatně pochopím a pošlu deset, sto nebo klidně tisíc lidí na smrt. Tak to jsem řekl, že ne," vysvětlil.
Na mise proto začal jezdit jen se svými krajany. "Ti mi dali základy, rozebrat zbraň, složit. Naučili mě střílet. Naučili mě jakž takž přežít, ale prostě všechno to bylo v takové rychlosti, že moc času nebylo," pokračoval Tomáš.
Bránil Kyjev, Irpiň, Ijzum, Svatovou i Luhansk. Teď už získané zkušenosti předává nový vojákům. Na frontu se chce ale brzy vrátit.
[chooze:article;value:491268]
Ludmila tam jezdí i bez Tomáše pořád. Kolikrát se už na frontu otočila, nepočítá. "Jsou lidi, který to počítají, já ne. Já vím, že na jednom checkpointu mi v srpnu hlásili, že už jsem tam jela 33krát. No a to byl pátý měsíc války. Takže asi pětkrát za měsíc," svěřila.
Se svou dodávkou projezdila Ukrajinu křížem krážem. Strach si nepřipouští. "Třeba při jedné cestě v Bachmutu jsme všichni, co jsme v tom autě seděli, cítili, jak ta tlaková vlna hodila tím autem. Pro někoho by asi tohle bylo už strašný, ale já to asi tak nevnímám," vypráví.
Za celý rok za volantem měla prý krizi jen jednou. A to když jela na frontu bez léku, který tam zrovna akutně potřebovali.
[chooze:article;value:491359]
V jeden takový moment asi po dvouhodinovém spánku v autě jsem se probudila a říkám: sakra, co já tady zase dělám? Pak ale začali kluci psát, že to tam mají těžký, tak říkám: už vím, co tady dělám. To hned zmizelo a prostě se jelo dál,"řekla.
Každý z nich už sice bojuje v této válce jinak. Cíl ale sdílí pořád stejný, stejně jako českou vlajku, kterou oba hrdě nosí.