Obří explozi, která následuje po srážce dvou supernov, se v astrofyzice říká kilonova. Název vychází z toho, že tento jev je zhruba tisíckrát jasnější než běžná nova. Při kilonovách ve vesmíru vznikají ty nejextrémnější podmínky, při kterých se rodí nejtěžší atomové prvky, jako je uran nebo platina, ale také černé díry.
"Máte dvě superkompaktní hvězdy, které kolem sebe obíhají stokrát za sekundu, než se zhroutí. Naše intuice a všechny předchozí modely říkají, že explozivní mrak vzniklý srážkou musí mít zploštělý a spíše asymetrický tvar," citoval dánský Institut Nielse Bohra při Kodaňské univerzitě svého doktoranda Alberta Sneppena.
[chooze:article;value:408700]
Proto Sneppena a jeho kolegy překvapilo zjištění, že tomu tak v případě kilonovy objevené v roce 2017 vůbec není. Ukázalo se totiž, že tato exploze je zcela symetrická a má tvar, kterým je v podstatě dokonalá koule. Toto zjištění popsali v nové studii, která byla 15. února publikovaná v odborném časopise Nature. A teprve 24letý Sneppen byl jejím hlavním autorem.
"Nikdo nečekal, že exploze bude vypadat právě takto. Nedává smysl, že vypadá jako koule. Ale naše výpočty jasně ukazují, že tomu tak je. To pravděpodobně znamená, že teorie a simulace kilonov, o kterých jsme uvažovali v posledních 25 letech, postrádají důležité fyzikální údaje," okomentoval výsledky výzkumu Darach Watson, docent z Institutu Nielse Bohra a spoluautor studie.
Záhada tvaru a jeho zásadní vliv
Jak je možné, že má kilonova takový tvar, je pro vědce zatím záhadou. Zjevně jsou ale podle nich ve hře úplně nová fyzikální pravidla. Zrod černé díry, který následuje po explozi, zřejmě vyzařuje mnohem více energie, než se dosud myslelo.
Tvar kilonovy je ale zajímavý i z jiného důvodu. Může být totiž klíčem k rozlousknutí hádanky, se kterou si vědci lámou hlavu už dlouhá desetiletí – jak starý je vesmír.
[chooze:article;value:453599]
"Mezi astrofyziky se hodně diskutuje o tom, jak rychle se vesmír rozpíná. Rychlost nám mimo jiné říká, jak je vesmír starý. A dvě existující metody, které ji měří, se rozcházejí zhruba o miliardu let. Zde máme možná třetí metodu, která může doplnit ostatní měření,"říká Albert Sneppen.
K tomu ale budou potřeba data z více kilonov, která se snad podaří získat v příštích letech. Kilonovy jsou známé od roku 1974, poprvé byl ale jev pozorován až v roce 2013. A až v roce 2017 se vědcům podařilo získat podrobná data z kilonovy nacházející se 140 milionů světelných let daleko.