T O U H A - z knihy Cesta do Království
"Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít."
(B, Marek 11:24)
Z čehož povstávají touhy srdce?
Zeptej se sám sebe a sám si odpověz.
Odkud odjinud by mohly přicházet, než ode Mne, toho Já Jsem, Boha v tvém nitru, Který přebývá hluboko v nitru tvého srdce?
Neboť srdce je vstupní branou do Království Mého Vědomí a z něj pocházejí všechny záležitosti života, ty, na kterých ti záleží a které ovlivňují tvůj postup vpřed a Mně pomáhají dovršit Můj záměr, který jsem pro tebe připravil.
Může být touha, která vychází ze srdce, jiná než prospěšná?
Ne, protože všechny takové touhy jsou probouzeny Mnou a jsou pro tvé dobro, jinak by ti nebyly dány.
Copak není pravda to všechno o Mně, o Bohu, o tvém vševědoucím, vše milujícím, všemocném a jediném Já? Copak se stále nesnažím projevit Své Já v naprosté plnosti v člověku, kterého jsem vytvořil podle Svého obrazu a podoby výhradně za účelem takové manifestace?
Ptej se sám sebe, chceš-li, co je touha a proč ti ji dávám.
Copak nevidíš? Dávám ti znamení, že mým záměrem je dát ti nebo vyjevit to, co už v tvém nitru existuje v Duchu nebo v Mé Mysli, a že touha je jenom jeho odrazem.
Ano, dávám ti slib,že tak učiním.
Pomysli, copak by to mohlo být jinak? Copak by mohla v tvém srdci existovat touha, jestli by už nebylo dovršeno její naplnění v Mé Mysli? Jaký jiný záměr bych mohl mít, když dovolím tvé mysli, aby jej spatřila, ještě než ji vyvolám?
A pokud ti takto dávám Svůj záměr na vědomí, nezbývá, než připravit svou mysl tak, aby spolupracovala se Mnou na jeho demonstraci.
Neboť touha a její naplnění jsou jedna a tatáž věc. Každá touha, pokud se jednou v srdci zrodí, je už vlastně v Mé Mysli vyplněna, a už jen čeká na to, že ji p ř i j m e š , aby mohla ze srdce vyjít a projevit se.
Kdo tohle pozná, už nemusí po ní dychtit ani se snažit, aby si všemi duševními i materiálními prostředky vymohl její dosažení, jednoduše ji k sobě zavolá, přijme ji a přivlastní si ji a s láskyplným uznáním poděkuje Bohu za dovolení, že ji mohl použít, a bude Mu pomáhat při Jeho Záměru.
A když si duchovním zrakem jasně představí předmět touhy svého srdce, už nebude zapotřebí nic, než nahlas vyslovit tato slova:
"Ať se tato touha mého srdce, která …….(konkrétně ji pojmenujte) a která v očích mého Otce je už naplněna, teď projeví v celé plnosti a dokonalosti, aby Otec mohl být veleben ve mně, Jeho synovi."
Věz, dítě mé, že tento zákon je prostý, ale že to bylo opravdu těžké a namáhavé, abys jej přiměl fungovat v tvém zájmu pro tvé dobro! Svými úzkostnými obavami a snahou získávat pro svůj vlastní sobecký užitek jsi dosáhl jenom to, že oblaka temna zahalila její naplnění a ukryla je před vnějším světlem, tím ti zabránila spatřit, že se už čeká jenom na to, abys poznal její pravdivost a že ti žehná.
Přivlastnit si ji znamená cítit a konat jako by ta touha už byla tvoje - což je ve skutečnosti pravda - a ani v nejmenším nedopustit, aby se tvá mysl zabývala nějakou myšlenkou nebo pocitem, který by byl v rozporu s tím vědomím vlastnictví.
Když se pak budeš pohybovat v takovém vědomí, staneš se mocným a přitažlivým magnetem, ba co, kosmickým vírem, ke kterému se na tvůj hlasitý povel budou rychle hrnout všechny síly mysli i všechny síly přírody, aby vyplnily a doplnily to, čeho je potřeba nebo dočasný nedostatek.
Poznej rovněž i tuto pravdu - všechno, co Já mám, je nyní tvé, a vždy tvé bylo. Proto velké bohatství Ducha je tvé, a když já podle touhy tvého srdce zobrazím v tvé mysli podobu toho, co naplní nějakou potřebu tvého života, tak věz, že co já slíbím, se stane rychle, v souladu s tím, do jaké míry budeš ty spolupracovat s tímto zákonem.
Ale než si začneš tento zákon ověřovat, ujišťuji tě, že tvé touhy pramení z tvého srdce, a ne ze sobecké a izolované mysli. Protože užití práva pro sobecké cíle přivodí s jistotou jeho vlastní odplatu. Nauč se rozeznávat svá osobní přání od těch Mých pro tebe.
Toto nebude těžké se naučit, neboť Mé touhy jsou vždy pro dobro tvé duše a pro duchovní dobro ostatních - nikdy nejsou v prospěch sobecké osobnosti. Abys toto pochopil, ego musí ustoupit stranou a ty se musíš naučit pohlížet na svá přání jako na přání někoho jiného. Nic, co vezmeš druhému nebo oč jej připravíš ve svůj vlastní prospěch, není dobré. Pokud bys ty sám měl mít z něčeho prospěch a zároveň to bude předmětem sobeckého přání někoho druhého, mnohem lepší bude postoupit mu to, než jej o to připravit. Na druhé straně bude moudré, když odmítneš přijmout od sobeckého člověka to, co by jenom sytilo jeho sobeckost, poku d ovšem tvé odmítnutí v žádném případě nezvýhodní tebe samotného.
Takové jednání však vyžaduje velkou duchovní sílu a moudré srdce, které se už naučilo žádat Mne o radu v každé době.
Z knihy Cesta do Království
Napsáno autorem knihy Neosobní život