Nebe na Zemi už dávno je

Moji milí,

přichází čas Vánoc a já z celého svého srdce přeji každému z vás volně plynoucí "krásné myšlenky". Ne ty, které povětšinou ještě pracně poznáváme a v zájmu svého růstu se v sobě učíme probouzet a učíme se jim věřit.

Ale přeji vám, aby tyto myšlenky s vámi byly čím dál tím více propojeny, aby se zakotvily v každé buňce vašeho těla, aby se staly vámi a vy jimi.

Když mi byl před léty přehozen spínač z "Off" na "On" nastartovalo se v mém životě mnoho změn a asi bych to přirovnala ke kyvadlu, které bylo ve vodorovné poloze a čekalo, kdy se bude moci zhoupnout na druhou stranu. Strávila jsem velkou část svého života v odmítání života samotného, zlobila jsem se na vše, co zde bylo a také to bylo znát na mém fyzickém těle. Jako ten nejdokonalejší dar matičky Země, byl tím nejpřesnějším barometrem a informátorem o mém smýšlení. Stejně tak, jako všichni lidé okolo mně spolu s ději, které v "mém" světě probíhaly.

Když se ono kyvadýlko ze svého zamrzlého stavu spustilo a zhouplo se na opačnou stranu, bylo to prostřednictvím velké bolesti, po níž přišlo následné zjištění, které bylo překrásné. Vize nového světa o kterém jsem neměla ani ponětí. Andělské bytosti, Nanebevzatí Mistři, konečně vize něčeho krásného, vize lásky a čistoty. Jakési vnitřní volání po domově. Po tom, co znám a odkud pocházím. A tak se má pozornost z chmurů běžného života přesunula na vzhlížení k nebesům, k modlitbám a k lásce a uctívání Světla. Až s postupem času mi došlo, že to byl opět jakýsi vnitřní únik před životem samotným. Ale bylo to tak naprosto v pořádku. To se jen kyvadlo zhouplo do extrému na opačné straně své dráhy. Vylétlo z hutnosti hmoty do jemnohmotnosti jiných světů. Z utopenosti ve spodních čakrách k éterickému bytí v čakrách horních. Překrásná zkušenost a já za ni velice děkuji.

A protože kyvadlo od svého startu již nebylo zastaveno, probíhaly roky mého života v podstatě v neustálém houpání ze spodních čaker k čakrám horním. Tedy od hutnosti (ze Země) k čakrám horním (tedy k Nebi). A tak jsem se nořila do stavů zlosti na život, smutků a úniků, ke stavům úniků do nádherných Světelných energií, jenž přicházely v meditacích nebo v krásných hlubokých prožitcích. Jenže to kyvadlo se nehoupe stále ve stejném rozsahu, jeho dráha se zkracuje a postupem času je kratší a kratší, tudíž se více a více dostává do svého středu. Do středu, kdy je nejblíže Zemi, kdy je zklidněno a vystředěno. Kdy jeho špice už nelétá ze strany na stranu, ale je v klidu, bez jakýchkoliv rozkolů.

A přesně takto vnímám naši cestu zde. Tak jak se učíme, zklidňujeme, nalézáme svůj vnitřní klid, tak přesně takto se ustaluje více a více náš život. A aby se ustálil potřebuje sílu Země, protože ona je ta, která svou silou uvádí pomyslné kyvadlo do stavu, kdy se nakonec vystředí a nalezne svůj klid. Ona je tím nejmocnější zdrojem, prostřednictvím kterého vše k sebeléčení přichází. Ona a děje na ní.

A protože naše tělo je její, je z Ní stvořeno, přináleží jí energeticky zejména spodní tři čakry. A abychom se dokázali dostat z extrémů životních zhupů do středu svého bytí, musíme s ní spolupracovat a plně přijmout svůj život. A ten najdeme právě u ní, tedy ve svých spodních třech čakrách. A tak to, co jsme zde přišli žít a prožívat vychází z těchto energetických center. Tato místa a zranění v nich, jsou nám neustále předkládány vším a všemi v našem životě. Vše v našem životě nám nesutále zrcadlí vnitřní programy, které v sobě máme nastaveny. Vše, co ostatní dělají, dělat musí a mají a budou takto činit tak dlouho, dokud v sobě tyto bolesti neuzdravíme, dokud se jim nepodíváme s odvahou do očí a nezačneme je milovat. Dokud se nenaučíme milovat vše "dábelské", co v našem životě existuje. Vše, co odsuzujeme a nemáme rádi, vše, co nás bolí a nechceme se k tomu vracet. Veškeré odmítání nečistého, nebo nebožského je jen odmítáním částí sebe sama. Vše, co mi vadí na systému, na týrání zvířat, na tom, co zde existuje, na státnících, na sousedovi či na blízkých, je jen a jen informace o mně samotném.

Jakýkoliv odsudek je jen má vnitřní bolest.

A proto nás kyvadlo života stále houpe, abychom si začali uvědomovat tyto extrémy, tuto dualitu a tohle naše vnitřní dělení. A tak nám do života vstupují naprosto dokonalí lidé, naprosto dokonalé události, naprosto dokonalé bolesti a to jen proto, aby nám to vše ukázalo, kým jsme.

A jakmile tyto pravdy v sobě objevíme, tak s každým takovýmto uvědoměním se dráha houpání zkracuje a já se více a více přibližuji svému středu. A čím blíže mu jsem, o to více jsem blíže Zemi. O to více jsem s ní propojen, o to více mám k její lásce blíž. O to více jsem v lásce s ní a se vším co jest.

Vše, co se v mém životě odehrává je jen cesta k tomu, aby jsem uviděl, že pomyslný Ráj (dokonalost) na Zemi je už dávno, jen je schován pod vrstvami bolestí, které nám nedovolují ho uvidět. Je tedy uvnitř nás samých, protože tak jak odpadají prostřednictívm pochopení, uvědomění a sebe-léčení tyto odsudky, odpor a neláska k tomu, co zde je, o to silněji dokáži vidět krásu okolo sebe. Není třeba to dělat násilím, není třeba se do toho tlačit, protože zde opět vytvářím energii odporu, která mi vše jen ztěžuje. Stačí uvěřit, že to jde a půjde líp a líp. Stačí začít milovat vše negativní, ďábelské, či satanské a vše, co má mysl odmítá. Stačí být pozorovatelem a být pravdivý k sobě v tom, proč to milovat nelze.

Je potřeba nahlédnout do svého nitra a podívat se, čeho se ve svém skrytu bojím.

Že se bojím milovat a přitom chci být milován, že se bojím radovat a přitom chci být šťastný, že se bojím dotýkat a přitom chci být něžně hlazen a objímán. Že se bojím dělat svobodně cokoliv a přitom chci být svobodný.

Vlastně mám strach být sám sebou, abych nebyl odsouzen.

Nahlédněte tedy do sebe a přiznejte si vše, co Vám vadí a co Vás zlobí. Nahlédněte do svého nitra a zeptejte se sami sebe, čeho se bojíte a před čím utíkáte. Proč utíkáte za čistotou? Protože Vám vadí špína? Proč utíkáte přespříliš do ticha? Protože Vám vadí hluk? Proč utíkáte mezi lidi? Protože se bojíte být sami? Proč utíkáte od lidí, protože se bojíte uvidět v nich sami sebe? Proč raději nic neříkáte? Protože se bojíte projevit? Proč pomáháte přespříliš druhým? Protože potřebujete slyšet jejich slova díků? Proč se zlobíte na své děti? Protože se vlastně zlobíte sami na sebe?

Zeptejte se proč?

Zeptejte se sami sebe, co vám na tom všem vadí a tohle vše, co Vám vadí začněte milovat. Obejměte to, pošlete tomu lásku a dovolte tomu všemu, aby Vaši láskou bylo spaseno a transformováno. Najděte v sobě odvahu podívat se pravdě do očí.

Tohle je ta nej-návratnější práce, kterou můžete udělat. Tohle změní váš život od základů. Tohle vás učiní ŠŤASTNÝMI!

Najít pravdu o sobě v druhých, konečně obejmout tuto svou odmítanou část a naplnit ji láskou svého srdce. Dovolte si uvěřit, že vše, co se děje je Božsky vědeno k tomu, aby jste uviděli, že Ráj (dokonalost všeho, co jest) na Zemi už dávno je.

Tento Ráj je právě ta nejdokonalejší hra, kterou tady všichni sehrávají. Nikdo nic nědělá špatně a nikdy nic špatně neudělal. Každý jen plní v danou chvíli přesně tu roli, kterou má, aby ten druhý a já sám, jsme v dané chvíli uviděli a uzřeli prostřednictvím citu, pocitů a emocí na jaké další políčko stoupnout a kam jít. Ti druzí a vy sami jste nikdy nic neudělali špatně. Nikdy nic špatně nebylo, není a nebude. Vše je v danou chvíli tím nejskvělejším návodem na to, jak má hra pokračovat dále. Neexistují fixní plánky a návody na to, jak hrát. Vše je tvořeno v každičkém "Tady a Teď", podle toho, jak si zvolím já sám, jak to cítím a jak si přeji. Je to překrásná sou-hra energií. Je to svobodnější a krásnější, než si dovedeme představit. Tato svoboda zde skutečně je a každý na ni má plné právo. V každičké chvíli mám možnost si vybrat kam půjdu dál a nikdy to nebude špatně. Vždy jsem veden sebou samým a já chyby nedělám, protože chyby neexistují. I kdyby někdo řekl, že to byla jen má mysl. Je to opět jen dělení na mysl a srdce. Opět duální přístup. Uznejte, že vše, co se událo, mělo tak být, protože není posunu bez kroku a každý krok ať už z "mysli" nebo "srdce" mně vždy dovede zase dál. Ať už k dalším uvědoměním, zastávkám nutným k odpočinku, či k bolestem, které potřebuji, abych mohl najít další ukrytou část sebe sama.

A o to tady vlastně jde.

Milujte proto svůj život, milujte ho jako hru, jako herní pole, které můžu klidně projít křížem krážem, ale má-li to tak být, mám právo takto jít a je to to nejlepší, co dělám. Nikdo nemůže vědět, co jsem si jako duše zvolil zde prožít.

A tak prosím, věřte sami sobě a všemu, co děláte a nepochybujte o tom, že jdete správně. Chyby neexistují, je jenom cesta a pro tu stojí, za to žít.

A taky pamatujte, že máte v sobě ohromnou sílu vše změnit, stačí se vnitřně rozhodnout pro "ANO" a nechat se vést. Plně věřit, že tam dojdete a přijímat vše, co k Vám pluje.

A také věřte, že kdyby jste se rozhodli, že od zítřka bude jablko padat nahoru a vynaložíte do toho veškerou sílu vaší tvořivosti, víry a využijete všechny dary lásky, které v sobě máte, tak to tak bude.

Stejně tak, že pokud uvěříte, že Nebe na Zemi už je, bude ve vaši realitě v každičký okamžik a bude se Vám ukazovat prostřednictvím nespočtu zázraků.

Objímám každičkého z Vás a ještě jednou přeji překrásné sváteční dny. A i kdyby překrásné dle vaši mysli nebyly, milujte je i přesto. Ony jsou přesně tím, v co věříte. Jsou tí, čím jste vy, nemůžou za to jaké jsou.

Jsou přesně takové jakým jste vy sami.

A jakmile si tohle uvědomíte a začnete vše na sobě milovat, budou i Vánoce milovat Vás.

S láskou a úctou.

Vlaďka