Procházíme procesem auto - "vypínání" se ....
Ilona Pálušová:
Jednoduše bychom mohli říct, že procházíme procesem auto - "vypínání" se - co se týká bezúčelovosti, bezperspektivnosti, čili toho co není pro nás pozitivní. Což se pochopitelně děje individuálně. Globálně nastupují změny fyzikálních zákonú a tím se i mění pravidla, na které jsme si zvykli a považovali je za neměnnou součást našeho života. Je to vlastně všechno co známe. I voda, která na "pokyn" teče z kohoutku. Světlo, které rozsvítíme. Plyn, kterým ohříváme a pomocí něj vaříme...všechno co jsme brali jako samozřejmé. I to, že se ráno vzbudíme do ranních červánkú a večer s tmou opět uléháme. Kolotoč ve kterém již s rychlostí blesku rotujeme. Z našeho pohledu na jednom stereotypním místě času, čili reality ve které jsme si již na všechno své zvykli. Nedostává se nám prostředkú, které k žití potřebujeme, nebo lásky, krerou si představujeme i práce, která by nás naplnila radostí. Celé naše žití prochází hloubkovým léčením i více-méně dočišťováním emocí. Abychom snadněji "vpluli" do nového, pro nás zatím neznámého i když kdysi dávno poznaného a milovaného. Muži, kteří se k místu rovnováhy vracejí energeticky i fyzicky náročnější cestou /právě oni mají větší problém s emocemi, protože emoce jim nejvíce byla zneviditelňována/ pociťují bolesti, tlaky v hlavě, solární čakře a pokud zarytě nové energie odmítají - pak je to i problém se srdcem. Opět tlak na hrudníku, dušnost, pocity pálení a rúzným zpúsobem se projevující nerovnováha. Ženám zase poletují "motýlí" křidélka v místě fyzického srdce a duchovního srdce. Extrasystolicky poskakujícím pulzem mezi jednou i druhou realitou světla. Té, ve které se fyzicky nacházejí a té druhé, kterou magneticky k matce zemi i našemu bytí přitahují. Jak jinak, než láskou. Emocí. Čili i častějším pláčem. Pochopitelně nejintenzívnější emoce je bezpodmínečná láska matek. Někteří tápeme kolem sebe, hledajíc, snažíc se pochopit co se to k čertu vlastně děje. Není to "jen" lineární čas, který rovněž "usíná" jiným programem světla a mění i geometrické tvary, které máme v sobě zafixované. Tím, že se obvodové části čtvercú kvadratické časoprostorové sítě prodlužují /rúznou rychlostí se natahujícími strunami/ od jednoho magnetického bodu vesmíru k druhému. Mění se magnetizmem planety. Protože změna magnetizmu je dúležitá pro celkovou změnu. Tím i planetárního vědomí a vědomí populace. Je to především procitnutí, prohlédnutí, rozhlédnutím se kolem sebe...Pochopením všeho i všech /co/ i kteří nám scházejí ke skutečnému prociťování osobního štěstí. To se děje rozpouštěním umělosti, čili všeho neupřímného vúči sobě i okolí. Narústající potřebou mít ve své blízkosti /a přitom bez snahy vlastnit/ ty, které skutečně milujeme a jsou základem pro znovu se vracející rovnováhu, harmonii. Je to návrat k lásce. Vším tím a těmi, od čeho /kterých/ byla naše pozornost odpoutávána. Manipulací citú, jejich narústajícím deficitem. Vytvářením umělých představ o lásce a tím i partnerství, to znamená i o rodině - primární bunce společnosti. O lidském, člověčenském životí. Abychom neprozřeli. Odklánění pozornosti od dúležitosti "kořenú"života. Od předkú. Nánosy prožitých emocí, které naše dráhy meridiánú zamotali do nepřehledného klubka /s čímž mají momentálně lékaři problém při stanovení diagnózy/ se probíhajícím léčením planety i nás znovu dostávají na své místo. I když nás to bolí, cloumá s nervovou soustavou a takříkajíc - dělá si to s námi co chce. Je to jiné vlnění energií z Centrálního Slunce - jiná rozměrovost frekvence zvuku i světla. Mnozí nemáme chuť, ani snahu se zajímat o vše co lidsky, planetárně, kosmicky probíhá. Obzvlášť - pokud by nám jakákoliv změna, vystoupení z rytmu, mohlo přehodit výhybku na kolej, které cestu neznáme. To je smršť kosmických, galaktických energií Metatrona na které se připravujeme. Spánkem omámení. Usíná naše doposud funkční vibrace těch struktur vědomí, kterým jsme tvořili méně, či více zdárně svou realitu. Co se pozitivity týče. Přicházejícím více a více synchronizujícím světlem znovuzrození, znovuzviditelnění, globální aktivace. Což je i změna mřížky mikro a makroreality, na kterou jsme byli vzhledem na elektromagnetizmus planety napojení a tím i tvořiví a tvořící. Dle stupně /hladiny..vrstvy../ vědomí - té osobní cesty evolucí, kterou každý z nás kráčí. Ison planetárně, trigonometricky proces nastartovala dohodou vesmírú. Dá se říct - souhlasem našeho duchovního srdce i srdce galaxie. Aby přijetí světla na které planeta i lidská populace čeká, bylo miliardami světelných částeček / které fyzicky nevidíme a přesto k nám proudí/ co nejdokonaleji připravené. Ke prospěchu země i člověka. Jako i všeho bytí.